Týden pryč a zde máte další čtení o Zélandu a o naší cestě po východním pobřeží dolů směrem k Jižnímu ostrovu.

East Cape
První zastávka nás čekala na místě zvaném East Cape, což je nejvýchodněji postavený maják na pevnině. Teoreticky to znamená, že zde můžete vidět východ slunce jako první na planetě. A takové prvenství jsme si nemohli nechat ujít. Vstali jsme ráno ve čtyři, sbalili kamery, stativy a foťáky a vyrazili po 700 schodech nahoru na kopec k majáku.

Nahoru jsme dorazili ještě za tmy, rozložili techniku a po hlavě se vrhli do umění . Samotný východ slunce byl překvapivě dost podobný jiným, akorát jsme těsně nad obzorem měli ještě pár mraků.. Ale s majákem a hrou světel, jak slunce lezlo nad obzor, to rozhodně za vstávání stálo.

Maorská historie
Dále jsme měli měli domluvený rozhovor a natáčení s majitelem pozemků kolem majáku, Gingerem Walkerem. Je to starší pán, Maor – tedy jeden z původních obyvatel (resp. prvních) Zélandu.

Dokázal neuvěřitelně zajímavě a dlouho povídat o Maorských dějinách, kultuře, životě i současnosti. Vzal nás na kopec nad svým statkem, ukázal, kde stály původní maorské domky a mimo jiné nás naučil jíst Cabbage Tree. Je to taková palma, uloupne se z ní větev a její jádro chutná jako něco mezi kedlubnou a zelím.

Národní park Te Urewera
V parku Te Urewera jsme si dali tůru ke krásnému jezeru Waikareiti. Je zde spousta možností i na vícedenní výlety, ale to si necháváme na Jižní ostrov. Nemáme tolik času. Každopádně, národní park na Zélandě neznamená to samé jako národní park v ČR.

Mimo cesty zde v podstatě není možné chodit, kvůli hustému a neprostupnému porostu (kapradí, stromy, křoviny, a ještě jednou kapradí – po kolena, ale  i několik metrů vysoké). A signál mobilu? Ten byste tu hledali marně.

Napier - město nejlepších Fish & Chips
Dále na jih na východním pobřeží severního ostrova se nachází město Napier. Na první pohled tu nic zvláštního asi nenajdete, ale když zapátráte v minulosti, dozvíte se, že v roce 1931 město srovnalo se zemí ničivé zemětřesení. Po této katastrofě město postavili celé znova, celé opět ve stylu Art Deco.

Takováto města jsou na světě pouze dvě, ještě jedno je v USA – Maiami Beach. No a také se o Napieru říká, že tu mají nejlepší Fisch & Chips na světě (což je jídlo, které mají na každém rohu a je relativně levné). To jsme samozřejmě taky nemohlo uniknout našemu testování. Poptali jsme se, kde že je ten vyhlášený fast food a zkusili na vlastní kůži, tedy žaludek, že to tak opravdu je. Hladoví a s velkýma očima jsme si objednali menu v “large” verzi za 8,5 NZD (jeden novozélandský dolar je asi 11-12 Kč, příplatek za large byl 0,5 NZD).

Jen Humpa si dal obyčejnou verzi. Dostal hromadu hranolků, smaženou rybu, grilovanou klobásu, salát z mořských potvor a pití. No, já se Břehem jsme dostali totéž a navíc ještě jedna porce ryby a ještě větší kýbl hranolek než ten standardní. To jsme měli ten den k obědu, nicméně hranolky s rybou jsme ještě večeřeli a další den snídali. Fakt doporučuju nedávat si “large” verze (a to si myslím, že jím jinak celkem dost )

Opossum muzeum
Po oběde jsme ještě navštívili “Opossum museum”. Opossum, possum nebo také vačice, je na Zélandě nenáviděná a přemnožená asi tak jako v Praze potkan. Na jednoho obyvatele připadá cca 15 vačic, je jich celkem asi 70 milionů a každou noc sežerou 21 tisíc tun zeleně.

Místní řidiči jsou schopní nabourat, jen aby vačici v noci zažehlili do vozovky. Pár jsme jich už taky viděli, ale nezabili zatím ani jednu. Proti potkanům je to celkem roztomilé zvířátko. Šijí se tu z jejich kožíšků také luxusní drahé svetry, rukavice, čepice, šály, kabáty, ponožky…

Národní muzeum Te Papa ve Wellingtonu
Z Napieru nás čekalo 300 km do hlavního města, Wellingtonu. Odtud jezdí trajekty do Pictonu na jižním ostrově (přejezd cca 4 h).

Ještě před trajektem jsme se podívali do Zélandského národního muzea Te Papa. Vstup je zde zdarma. Uvnitř jsou neuvěřitelně zajímavé expozice jak o historii, o moři, o katastrofách, tak i o umění, přírodě, sopkách a Maorech. Je tu i celkem unikátní simulátor zemětřesení, kde si můžete zkusit být v domě a zažít silné zemětřesení.

V muzeu by se dalo strávit dva dny a pořád by člověk nacházel zajímavé věci. Je toho nějak čím dál víc. Rozhodopádně teď, když čtete tuhle reportáž, my už jsme na Jižním ostrově. Ale o tom zase v příští zprávě.

Další informace, články, fotografie a videa najdete z Nového Zélandu: zeland.h2omaniaks.com a h2omaniaks.com.

Text a foto: H2Omaniaks production