Projekt Nový Zéland očima kajkakářů právě před rokem startoval. Dnes lze říct, že se povedl. Postupně sem budeme dávat tiskové zprávy, které vznikaly během naší cesty po Novém Zélandu. Začtete se jak to loni probíhalo.

Projekt NZOK již je v plném proudu a my se vám poprvé hlásíme od protinožců. První „adrenalin“ jsme si trochu neplánovaně užili už na letišti v Mnichově při odbavení. Byl problém s kajaky a nadváhou. Vše nakonec vyřešil náš podpůrný tým v ČR skládající se z pana Tykala (z agentury zajišťující studijní pobyty na NZ a v Austrálii) a českého zastoupení korejské letecké společnosti, za což jim moc děkujeme. Po 3 hodinách telefonování a řešení jsme úspěšně prošli odbavením a vážením a naplno si začali užívat emoce a pocit, že už naší akci nemůže nic zastavit.

Po přistání v Aucklandu nás ještě čekala Zélandská imigrační kontrola na základě vyplněných dotazníků a doplňujících otázek úředníka. U bio-kontroly se celní správě nepozdávalo naše jediné balení plátkového sýra, zbylou vodu z posledního zájezdu v jednom z kajaků nechali bez povšimnutí.

Další den jsme si postupně zvykali na „volant na  špatné straně“ a ježdění na silnicích vlevo. Prostě komplet vše je opačně. Na křižovatkách pak pouštíme stěrače místo blinkrů, protože i páčky jsou prohozené. Alespoň, že nemusíme řadit levou rukou – máme automatickou převodovku… I samotná chůze přes přechod je velmi nebezpečná – většinou se automaticky nejdřív podíváme doleva.

Už jsme stihli projít centrem Aucklandu a také se podívat na 328 metrů vysokou věž Sky Tower. A tím se pomalu dostávám k představení prvních zde rozšířených adrenalinových aktivit – skákání odkudkoli dolů a pokud možno co nejrychleji. Ať už ze Sky Tower, z nepřehlédnutelného mostu Harbour Bridge, nebo třeba z letadla. Nabídek a možností kde, s kým a jak si skočit je tu opravdu spousty.

My se pro začátek rozhodli vyzkoušet tandemový Sky Diving – skok volným pádem z letadla. „Vzhledem k tomu, že jsem měl ten den narozeniny“, říká Tomáš „volba kdo půjde byla snadná. Při výběru výšky seskoku buď ze 7500 stop nebo 12000 stop (4 km) jsem dal přednost vyšší variantě a tak jsem si užil 40 vteřin volného pádu (asi 3 km) rychlostí cca 200 km/hod a 5 minut vyhlídkového letu na padáku na zbývajícím kilometru. Rozhodně zajímavá zkušenost, největší adrenalin byl sednout na hranu dveří letadla. Samotný let jsem si maximálně užíval.“

Nakonec jsme skydiving zhodnotili tak, že být celý den v nepřístupném kaňonu na těžké řece je psychicky i fyzicky podstatně náročnější a intenzivnější. Seskok jsme také natočili a to rovnou třemi kamerami, v první videoreportáži tedy krátká ukázka rozhodně chybět nebude.

Další den jsme měli na programu natáčení materiálů a rozhovorů pro reportáž o studiu a práci na Novém Zélandu. Ve chvíli, kdy vy čtete tuto zprávu, my dost možná spíme, máme tu totiž přesně o 12 hodin víc než vy v ČR. Tak se mějte krásně, my se zas brzy ozveme.

Mrkněte na: www.zeland.h2omaniaks.com, najdete tam další fotografie, videoreportáže a informace o celém projektu.

Text a foto: H2Omaniaks production
únor 2009