Od naší poslední zprávy uběhl teprve týden, nicméně zážitků a novinek je až dost. Minule zpráva končila skydivingem a plánem točit reportáž o studiu na NZ.

Surfování na moři
Den po té jsme vyrazili na pláž západního pobřeží stále nedaleko Aucklandu. Za prvé jsme měli v plánu navštívit park Muriwai s ptáky Tereji (v podstatě takový racek) a případně zaserfovat na vlnách.

Po příjezdu na úžasně vyhřátou písečnou pláž jsme se dozvěděli od místního záchranáře Pamela Andrsoně, že vlny jsou o něco větší než normálně, nicméně stále ještě relativně bezpečné. Okamžitě jsme změnili plány a natěšení začali chystat kajaky, dokud bylo dobré světlo na točení. Nejlepší kousky vln mohly mít tak 3 metry, každopádně když se nám ta masa bílé pěny opřela do lodě, získali jsme neuvěřitelnou rychlost a maximálně si to užívali. Taky jsme opět protáhli naší kamerku na helmu. Jediné, co nebylo úplně příjemné, bylo věčné štípání očí od mořské soli.

Na západním pobřeží nehrozí serfařům ani plavcům téměř žádná nebezpečí. Žraloci, medůzy ani jiný nebezpečný potvory zde nejsou. Pouze je třeba dávat pozor na silné mořské proudy tekoucí v určitých místech pobřeží směrem od pevniny.

Cesta na východ
Tímto jsme ukončili pobyt v okolí Aucklandu a vyrazili východním směrem na poloostrov Coromandel. Nezpevněné prašné cesty nás vedly exotickou krajinou  s nezvykle vysokýma stromovýma kapradinama, kolem vzácných obřích stromů nazývaných Maory „Kauri“, až k unikátní pláži Hot Water Beach. Jak název napovídá, jsou zde termální prameny, ale každý se k nim musí nejprve pískem prohrabat.

Mount Manganui – sopka a závody
Naší další větší zastávkou bylo městečko u moře a stejnojmenná dávno vyhaslá sopka Mount Manganui. V plánu jsme měli samozřejmě výlet na sopku, nicméně pro změnu se naše plány velmi rychle pozměnily. A to kvůli dění na místní pláži. Jednou za čtrnáct dní se tu konají plážové závody záchranářů.

Celá akce byla poměrně veliká, skládala se hned z několika atraktivních disciplín – jízda na surfu, na speciální veslici, na kánoi (připomínající katamarán), na kajaku, plavání a běh po pláži. Nicméně, na sopku jsme se také podívali. Bohužel zde již téměř nic sopečnou činnost nepřipomínalo. Byl to v
podstatě obyčejný zarostlý kopec se spoustou zeleně, palem a kapradí.

Řeka Kaituna a oblast Rotorua
Přesně po týdnu pobytu a cestování jsme dojeli k řece Kaituna – u města a jezera Rotorua. Mezi vodáky je celkem známá tím, že místní jí jezdí podobně jako my v ČR slalomové kanály. Akorát že slalomový kanál je zde pouze v horní části, ve spodní čeká několik krásných a fotogenických skoků včetně sedmimetrového vodopádu a freestylového válce.

Na Kaituně se i komerčně raftuje a hydrospeeduje, údajně je to nejvyšší vodopád ježděný na raftu s klienty. Ten den jsme Kaitunu sjeli třikrát, nadšení krásnou divokou a neuvěřitelně teplou vodou. První jízdu jsme se svezli s pádlery z Irska, kteří řeku už znali. Další jsme jeli také společně a třetí jízdu jsme blbnuli s kamerama a natáčením. Naprostá fantazie a pocit, že jsme v ráji, nás stále nějak neopouští, takovou řeku mít doma za barákem…

Wai-o-tapu
Kousek od Kaituny jsme navštívili také park s termálními a sirnými prameny, kde mimo jiné je spousty bublajících a barevných jezírek (a všudy přítomný smrad zkažených vajec).

Nejvýraznější bylo pojmenované „Devil´s bath“, mělo výrazně zelenou barvu. A konečně jsme viděli živého ptáka Kiwi! Je větší, než jsme čekali, přibližně jako slepice, případně větší. Ale je to noční tvor, my ho viděli v tzv „nočním domě“ v jedné kiwi rezervaci, takže fotky nemáme, možná bude vidět ve videu..

Tak se mějte krásně a až zase někde ulovíme připojení k internetu, pošleme další zprávu! Další informace, fotografie a zprávy ze Zélandu najdete na www.zeland.h2omaniaks.com nebo je můžete slyšet na rádiu Beat v rubrice „Netradiční sporty“ vysílané denně v 8:20 a 10:30 h.

Text a foto: H2Omaniaks production